22/05/2015, 13:51hod
Publikováno 22.05.2015 v 13:51 v kategorii housewife´s lifestyle, přečteno: 62x
Začínám být alergická na supermatky. Jsou, na rozdíl ode mě, vždy připraveny na každou, i tu nejvíc nenadálou situaci, která se s dítětem může udát. A vyznačují se tím, že mateřství naprosto propadly a dítě je pro ně jediným středobodem vesmíru. Ony samy, jejich vlastní životy a životy jejich bezdětných (teď už bývalých kamarádek), zmizely kdesi v propadlišti dějin. Na pořadu jejich dne se nachází pouze dítě, jeho pohodlí, jeho zuby, jeho sezení, jeho lezení, jeho chození, jeho spaní, jeho nespaní, jeho pláč, jeho smích, jeho nemoci, jeho zdraví, jeho krmení, jeho prdění, jeho kakání a jeho čůrání. Mají, na rozdíl ode mě, v tašce od kočáru absolutní pořádek a tašku mají vždy vypranou a možná i vydezinfikovanou. Nechávají děti přirozeně se vyvíjet. To v praxi znamená, že nikdy, ale NIKDY, dítě neposazují, dokud si nesedne samo (a to i kdyby v hluboké korbě kočáru v leže řvalo na celé kolo a to evidentně proto, že nic nevidí), nikdy, ale NIKDY, by dítě nedaly do chodítka (aby ho jen tak zabavily), nikdy, ale NIKDY, nenechávají dítě dívat se na televizi (i když venku celý den prší a s dítětem je doma už k nevydržení) a nikdy, ale NIKDY, je nemůže nic rozhodit, protože supermatky mají superschopnosti a superděti.
Začínám být alergická na psychomatky. Jsou, na rozdíl ode mě, ze všeho vycukané a na zhroucení. Jejich dítě nejmíň spí, nejvíc pláče, nejhůř pije, roste buď moc, nebo málo, pokud trpí na zaražené prdy, jsou to ty nejzaraženější - obvykle zaražené až minimálně v plicích - pokud mu rostou zuby, tak to má ten nejhorší možný průběh a vůbec všechny situace, které s dítětem mohou nastat, se odehrávají v těch nejčernějších barvách. Tyto matky, bledobílé v obličeji, většinou váží 40 kg i s kočárem a když je potkáte, máte sto chutí volat buď záchranku, nebo Kroměříž. Doma zásadně nic nestíhají, protože právě to jejich dítě vyžaduje tolik pozornosti, kolik žádné jiné dítě na celém širém světě. Vlasy si myjí jednou za týden, protože častěji to nestíhají a trpí samomluvou. Jsou ze všeho na nervy a ve všem vidí problém. Mít dítě je pro ně naprosto zničující.
Začínám být alergická na biomatky. Mají, na rozdíl ode mě, denně navařeno a to z výhradně z biopotravin. Jídelníček jejich dětí je tak pestrý, že do slova do písmene hraje všemi barvami. Biomatky jsou báječné kuchařky a recepty si mezi sebou předávají. Zabývají se zdravou výživou a čtou etikety na všech výrobcích. Z obyčejného, jen si skočím do obchodu, se rázem stává celodenní výlet, protože přečíst ty etikety, to dá vážně fušku. Jejich děti neochutnají guláš řádně okořeněný, nebo kuře na paprice v 11 měsících. Nejsem si vůbec jistá, jestli je vůbec kdy ochutnají. Do minimálně dvou let jsou kojeny a potom se stravují zásadně zdravě a pouze biopotravinami. Jejich děti nikdy nemají v kočárku rozdrobený rohlík, protože jednoduše rohlíky nejí. Pokud pečivo, tak jedině z domácí pekárny. V taškách od kočárku nemají kusy sušenek, rozsypané piškoty šmouhy od pribiňáku, protože své děti těmito "jedy" nekrmí. Mají tam krabičky a v nich nakrájená biojablíčka, domácí špaldové sušenky a ve skleničce jáhlovou kaši oslazenou agávovým sirupem. Na nás, matky, které své děti krmíme i tkzv. mimihotovkami (hotová jídla ve skleničce) se dívají hodně výmluvně a skrz prsty. Biomatky se zásadně nelíčí a vypadají co možná nejpřirozeněji. Používají pouze čistě přírodní kosmetiku, pokud vůbec nějakou. Na nohou nosí typické sandály (stejné pro muže i ženy), určené pro volnočasové aktivity a do terénu. Možná, že děti vedou k vegetariánství, či veganství. Kdo ví, biomatky jsou totiž velmi nečitelné.
Sebe samotnou řadím mezi matky. A mám ráda, nás matky.
Mám ráda, nás matky, co si klidně dáme dvě deci, zatímco naše dítě, prozatím samostatně nechodící, řádí v chodítku. Mám ráda, nás matky, co máme v tašce od kočáru sice bordel, ale zas máme naději, že tam někde bude zapadlá cigareta (k té dvoudecce:). Mám ráda, nás matky, co nejsme neomylné. Mám ráda, nás matky, co občas vaříme, ale občas taky ne, co někdy jíme zdravě a někdy prasíme a naše děti s námi. Mám ráda, nás matky, co dětem vrazíme do ruky rohlík, jenom ať je klid. Mám ráda, nás matky, co dětem pustíme pohádku a máme chvilku pro sebe. Mám ráda, nás matky, co když se spolu sejdem, tak nemluvíme jen o dětech. Mám ráda, nás matky, co otevřeně přiznáme, že to dítě je poděs a že toho máme někdy taky plné zuby. Mám ráda, nás matky, co přes to všechno nemilujeme naše děti o nic míň, než kterékoliv jiné matky.
Mám ráda, nás matky, co nezapomínáme mít rady samy sebe :)
Začínám být alergická na psychomatky. Jsou, na rozdíl ode mě, ze všeho vycukané a na zhroucení. Jejich dítě nejmíň spí, nejvíc pláče, nejhůř pije, roste buď moc, nebo málo, pokud trpí na zaražené prdy, jsou to ty nejzaraženější - obvykle zaražené až minimálně v plicích - pokud mu rostou zuby, tak to má ten nejhorší možný průběh a vůbec všechny situace, které s dítětem mohou nastat, se odehrávají v těch nejčernějších barvách. Tyto matky, bledobílé v obličeji, většinou váží 40 kg i s kočárem a když je potkáte, máte sto chutí volat buď záchranku, nebo Kroměříž. Doma zásadně nic nestíhají, protože právě to jejich dítě vyžaduje tolik pozornosti, kolik žádné jiné dítě na celém širém světě. Vlasy si myjí jednou za týden, protože častěji to nestíhají a trpí samomluvou. Jsou ze všeho na nervy a ve všem vidí problém. Mít dítě je pro ně naprosto zničující.
Začínám být alergická na biomatky. Mají, na rozdíl ode mě, denně navařeno a to z výhradně z biopotravin. Jídelníček jejich dětí je tak pestrý, že do slova do písmene hraje všemi barvami. Biomatky jsou báječné kuchařky a recepty si mezi sebou předávají. Zabývají se zdravou výživou a čtou etikety na všech výrobcích. Z obyčejného, jen si skočím do obchodu, se rázem stává celodenní výlet, protože přečíst ty etikety, to dá vážně fušku. Jejich děti neochutnají guláš řádně okořeněný, nebo kuře na paprice v 11 měsících. Nejsem si vůbec jistá, jestli je vůbec kdy ochutnají. Do minimálně dvou let jsou kojeny a potom se stravují zásadně zdravě a pouze biopotravinami. Jejich děti nikdy nemají v kočárku rozdrobený rohlík, protože jednoduše rohlíky nejí. Pokud pečivo, tak jedině z domácí pekárny. V taškách od kočárku nemají kusy sušenek, rozsypané piškoty šmouhy od pribiňáku, protože své děti těmito "jedy" nekrmí. Mají tam krabičky a v nich nakrájená biojablíčka, domácí špaldové sušenky a ve skleničce jáhlovou kaši oslazenou agávovým sirupem. Na nás, matky, které své děti krmíme i tkzv. mimihotovkami (hotová jídla ve skleničce) se dívají hodně výmluvně a skrz prsty. Biomatky se zásadně nelíčí a vypadají co možná nejpřirozeněji. Používají pouze čistě přírodní kosmetiku, pokud vůbec nějakou. Na nohou nosí typické sandály (stejné pro muže i ženy), určené pro volnočasové aktivity a do terénu. Možná, že děti vedou k vegetariánství, či veganství. Kdo ví, biomatky jsou totiž velmi nečitelné.
Sebe samotnou řadím mezi matky. A mám ráda, nás matky.
Mám ráda, nás matky, co si klidně dáme dvě deci, zatímco naše dítě, prozatím samostatně nechodící, řádí v chodítku. Mám ráda, nás matky, co máme v tašce od kočáru sice bordel, ale zas máme naději, že tam někde bude zapadlá cigareta (k té dvoudecce:). Mám ráda, nás matky, co nejsme neomylné. Mám ráda, nás matky, co občas vaříme, ale občas taky ne, co někdy jíme zdravě a někdy prasíme a naše děti s námi. Mám ráda, nás matky, co dětem vrazíme do ruky rohlík, jenom ať je klid. Mám ráda, nás matky, co dětem pustíme pohádku a máme chvilku pro sebe. Mám ráda, nás matky, co když se spolu sejdem, tak nemluvíme jen o dětech. Mám ráda, nás matky, co otevřeně přiznáme, že to dítě je poděs a že toho máme někdy taky plné zuby. Mám ráda, nás matky, co přes to všechno nemilujeme naše děti o nic míň, než kterékoliv jiné matky.
Mám ráda, nás matky, co nezapomínáme mít rady samy sebe :)
Komentáře
Celkem 0 komentářů